Dětská hřiště
Zahrada není jen místem odpočinku, ale i místem aktivní zábavy. Zvláště pro děti je kus zeleně, bezpečně chráněný před koly automobilů, ideálním prostředím ke hře. To vědí nejen rodiče, ale i představitelé měst a obcí, kteří do svých rozhodnutích čím dál častěji prosazují zřizování veřejných dětských hřišť.
Při plánování je třeba brát v úvahu, komu všemu bude hřiště sloužit, jak velká má být jeho kapacita a kde bude hřiště umístěné. Jiné nároky si klade herní prvek umístěný do soukromé zahrady, kde ho využívají maximálně sourozenci se svými kamarády, jiné parametry musí splňovat hřiště umístěné v parku. Na veřejných prostranstvích jsou hřiště velmi zatížena. Střídají se na nich malé děti i mládež, mohou se stát i cílem vandalů. Proto je třeba jeho konstrukci uzpůsobit velké zátěži tak, aby herní prvky odolaly silnému opotřebení.
V zahradě by volbu prvků měli rodiče přizpůsobit zájmům a věku dítěte. Pokud pořizujete hřiště již dětem školního věku nemá cenu uvažovat o houpadlech a pískovišti, které jsou naopak velmi oblíbená u předškoláků. Mladší děti ocení závěsnou houpačku, věž se skluzavkou, hrací domek, kreslící tabuli. Pro starší děti jsou zase vhodné šplhací sestavy, prolézačky a hrazdy.
Pískoviště
Pískoviště k hrám těch nejmenších neodmyslitelně patří. Výroba báboviček a hradů z písku baví malé holčičky stejně jako kluky. Právě na pískovišti rodiče poprvé zjišťují manuální zručnost svých potomků a žasnou nad jejich kreativitou a nápady. Pískoviště se stává místem prvních setkání dětí s osůbkami stejného vzrůstu a duševního rozhledu.
Podle toho komu všemu a kde má pískoviště sloužit se volí jeho provedení, materiál z něhož je vyrobené a samozřejmě velikost. Zcela samostatnou kapitolu hrají pískoviště umístěna na veřejných dětských hřištích. Taková musí být nejen velká, minimálně 300x300cm, ale jejich konstrukce musí odolat i možnému náporu vandalů. Pískoviště umístěná v parcích jsou často betonová, pouze s dřevěnými okraji sloužícími jako lavičky. I jejich hloubka bývá větší než u domácích pískovišť, protože pohyb písku je díky velkému množství přítomných dětí častější. Všechny tyto parametry nijak nesnižují možnosti hry na něm, spíše naopak. Horší je to však s kvalitou písku samotného. I když přísné normy vyžadují přítomnost pevného krytu, který chrání písek před návštěvou psů a koček, s praktickým zajištěním jeho pravidelného používání je to v parcích velice obtížné. Proto velká část rodičů dá přednost před prostorným veřejným pískovištěm, menšímu pískovišti se zdravotně nezávadným pískem ve svém soukromí.
Na zahradách se pískoviště objevuje z venkovních herních prvků nejdříve. Děti jej využívají sotva se naučí prvním krůčkům a až na těch několik možných prvních soust lákavého zlatavého „cukru“, které však velmi rychle přestanou chutnat, zde dětem nehrozí žádné nebezpečí. Na rozdíl od houpaček nevyžaduje dítě batolící se v písku přísný dohled a pobyt venku se tak pro rodiče i dítě stává příjemným.
Při výběru pískoviště je třeba brát hlavně v úvahu množství dětí, které jej budou dnes nebo v nejbližších letech využívat. I když rodina plánuje pouze jednoho potomka, měla by myslet na návštěvy malých kamarádů svého robátka, které se jistě nejlépe zabaví při společné hře přímo na pískovišti. Dalším faktorem pro to, proč uvažovat spíše o prostornějším prvku je fakt, že písek rozházený všude kolem nevelké ohrádky nepůsobí pěkně a navíc láká toulavé kočky k vykonání potřeby. Minimální velikost je proto alespoň 120x120cm, se dvěma nebo čtyřmi lavičkami po obvodu, pro pohodlné sezení a snazší umístění ochranného krytu. Čím větší tím samozřejmě lepší, berme však v patrnosti také to, že pískoviště je určeno dětem v nejrannějším věku, který uteče jako voda a pak vám v zahradě zbude obrovská písečná plocha s jejímž odstraňováním budete mít tím větší práci, čím velkorysejší jste byli při jejím zřizování.
Pod pískoviště je dobré pokládat textílii zabraňující prorůstání trávy do písku. Naprosto nevhodné je užití igelitu nebo podobné nepropustné folie jako dna pískoviště. Pískoviště jsou proto dodávány jen coby ohrádky, aby se písek v nich nepařil a vlhkost se průběžně vsakovala do země. Položením igelitu se docílí pravý opak a v případě použití krytu se po jeho odkrytí setkáte s mokrou louží, která bude jen pomalu bude vysychat. Pískoviště s krytem může být představováno pouze jen síťkou, lepší jsou však plachty nebo dřevěné záklopy, které vodu propouští méně a kočkám a psům odolávají více.
Klasickým materiálem pro pískoviště stále zůstává dřevo. Jeho životnost je menší než u jeho plastových konkurentů avšak jak už bylo napsáno výše, pískoviště má a bude plnit svou funkci jen po dobu několika prvních let věku dítěte. Je proto vhodnější smířit se s tím, že po třech letech pískoviště dosloužilo než hledat vhodný způsob ekologické likvidace rozměrného plastového výlisku.
Skluzavka – do zahrady zkrátka patří
Každý rodič často přemýšlí, čím udělat své ratolesti největší radost. Přestože je na trhu ohromná nabídka různých panenek, robotů, autíček na ovládání a jiných technicky dokonalých hraček, přesto možná největší radost udělá obyčejná plastová skluzavka. Skluzavky mají v dětském světě široké využití zahradě využití. Dají se umístit do dětského pokojíčku a ranní vstávání a slézání z palandy se rázem stane zábavou. Hlavní místo však mají na zahradě. Díky skluzavce se z jednoduché dřevěné konstrukce rázem stane nedobytná pevnost. Skluzavka nahradí schůdky nebo rampu, umožní rychlou jízdu a spoustu legrace.
Skluzavky jsou vyráběné v rozmanitých barvách a v několika délkách. Je tak možné zvolit takovou, která svým odstínem zpestří dětské hřiště nebo se naopak sladí s okolím. Při volbě skluzavky dejte dobrý pozor na zvolený materiál, z něhož je tato hračka vyrobena. Laminátové skluzavky jsou sice mohutnější a pevnější, svou cenou však až pětinásobně převyšují skluzavky plastové. Masivní provedení skluzavek musí odpovídat vysokému zatížení hřišť v parcích nebo školách. Do soukromých zahrad postačí plast, který je dobře omyvatelný, tvarově stálý, trvanlivý, který výrazně nepřijímá teplotu okolí. Naproti tomu plechové skluzavky se v horkých letních dnech rozpálí a pohyb na nich může být pro dítě nepříjemný až nebezpečný. Díky různým délkám lze zvolit výšku opěrné konstrukce a umožnit tak správný spád do písku nebo vody. A právě bazén je dalším místem kam skluzavka často míří. Příjemné osvěžení v letním parnu využijí jak děti tak rodiče. Skluzavka je zkrátka dárkem pro celou rodinu.
Houpačky
Při vyslovení slovního spojení dětské hřiště se 90% lidí určitě vybaví obraz rozesmátého dítěte vyletujícího dopředu a zpět vzduchem na prostém prkénku uvázaném pro řetízky nebo lanem na jednoduché kovové konstrukci. Závěsná houpačka totiž patří na dětské hřiště, stejně jako šlehačka na zmrzlinový pohár. Jednoduché zařízení, které dodává dětem adrenalin při jejich cestách vzduchem je snadno umístitelné kamkoliv a to nejen v parcích a na veřejných hřištích, ale prakticky v každé malé zahrádce u domu.
Pryč jsou ty časy, kdy otcové uvazovali sedátka na mohutné větve stromů. Není to proto, že by dnešní tatínky tato varianta nenapadla, ale jednoduše proto, že v zahradách u nově postavených rodinných domů, které vznikají na zelené louce nebo spíše poli, vzrostlé stromy nerostou. Je proto třeba hledat novou alternativu, která se však na současném trhu nachází celkem snadno.
Houpačky v moderním pojetí mohou být vyráběny z mnoha materiálů. Naštěstí vedle kovu a plastu si své přední místo drží stále konstrukce dřevěné. Jsou přirozenou součástí zelených travnatých ploch, snadno se udržují a i jejich případná likvidace není obtížná. Pokud tedy nevlastníme zdatný strom a naše děti přesto touží létat, musíme se poohlédnout po konstrukci, která nám umožní řádně upevnit sedátko. Na pevné připevnění se nejčastěji používají kovové obruče, které bezpečně obepnou horní ráhno, nebo šrouby s matkou případně samořezné šrouby do dřeva. Sedátko je nejvhodnější vybrat opět dřevěné, případně z tvrzené pryže. Méně vhodné jsou plastové výlisky, které mohou lákat svou barevností, ale při velkém zatížení mohou snadno prasknou nebo se teplem zdeformovat. Kůly sestavené do tvaru A propojené vodorovným ráhnem nám vytvoří konstrukci základní houpačky. Délka horního spojovacího ráhna nám určí, zda bude houpačka sloužit pouze pro jednoho uživatele, nebo se na ni může sesypat dětí víc, případně zda-li vedle klasického sedátka na konstrukci pověsíme i provazový žebřík nebo třeba lano na šplh. Při výběru houpačky, je třeba dbát i na správnou výšku celé konstrukce, neboť právě ta ovlivňuje, jestli si děti houpání správně užijí. Menším dětem postačí výška ráhna do 200 cm nad zemí, školáci již vyžadují o něco vyšší. Při nákupu se nenechte zmást celkovou délkou sestavy, neboť část stojen bude ve velké většině případů schována až 40cm v zemi. Právě taková hloubka totiž zajistí dostatečnou stabilitu celé houpačky i při nejnáročnějších letových kreací.
Vedle nejjednoduššího modelu se však můžete setkat i s houpačkami, které jsou opatřeny žebříkem, pomocí něhož děti objevují lákavé výšky. Aby cesta zpět nebyla tak fádní, můžete jim ji zpestřit upevněním skluzavky na protější stranu žebříku. Takováto multifunkční konstrukce se pak stane nejvyhledávanějším místem v zahradě.
Pokud se však obáváte tohoto druhu zábavy vašich nejmenších a přesto byste jim rádi umožnili ten příjemný pocit houpání, porozhlédněte se po kyvadlových houpačkách. Na nich jsou děti bezpečně umístěné nevysoko od pevného podkladu a navíc hrou ve dvou si zábavy užijete společně. I děti samy si snadno najdou kamaráda, který je za pomocí vlastní váhy dostane do výšky aby se do ní za okamžik sám podíval. I zde je třeba základ houpačky pevně zafixovat s terénem. Ideální je betonáž, méně pak pouhé zakopání a zhutnění navršené zeminy.
Samostatnou kapitolu tvoří houpadla. Ty představují nejrozmanitější figury na masivní ocelové pružině, která způsobí neuspořádaný pohyb sedícího dítěte na všechny strany. Houpadla jsou velice atraktivní, barevná a zadovádět si např. na kývající se formuli nebo žirafě je pro děti zážitek. Uplatnění je však velice omezené věkem dětí. Houpadla jsou určena spíše předškolákům. Pro ty větší je dřevěná zmrzlina na velké pružině už spíše barevným doplňkem hřiště, který by mohl být klidně nahrazen hrazdami pro krkolomné výmyky nebo ještě lépe stolem na ping-pong .
Zdroj foto: Freepik
