Kromě příjemného a originálního vzhledu dřevěné podlahy přináší krytina obrovskou výhodu v podobě tepelné izolace. Dřevěná podlaha hřeje, a to nejen fyziky – je velmi příjemná nejen pro bosou nohu, ale také pocitově. Dřevo dýchá a hodně vydrží.
Životnost dřevěných podlah sahá k 30ti a více rokům. Podlahy jsou antistatické a antialergické, bez problému proto mohou být použity v ložnicích i dětských pokojích.
Z údržby a čistění nemusíme mít strach
Obáváte-li se náročného čištění, nemusíte. Časy, kdy se muselo lézt po kolenou a podlahu voskovat a drátkovat kartáčem, jsou již za námi. Kromě zametání a vysávání se dřevěné podlahy mohou bez problému vytírat vlhkým hadrem či mopem, základem je však jejich důkladné vyždímání, nadměrné nánosy vody na podlaze nejsou žádoucí. Do vody můžeme přidat saponáty speciálně určené pro krytiny ze dřeva.
Ochrana dřevěných podlah
Dřevěnou podlahu, stejně tak jako i mnohé další, je nutné chránit před mechanickým poškozením. Proto je dobré nohy nábytku podlepit měkkým materiálem, např. filcem či speciálními lepícími polštářky, které jsou dnes běžně dostupné.
Z dlouhodobého hlediska pak při údržbě hraje svou roli zvolená povrchová úprava dřevěné podlahy.
Lakované krytiny jsou obecně lépe chráněné než krytiny olejované. Lak na podlaze vytváří ochrannou vrstvu, která chrání proti oděru, a beze sporu působí rovněž esteticky. Lakované podlahy je nutné po čase kompletně zbrousit a znovu nalakovat, lokální úpravy, např. po mechanickém poškození, jsou v podstatě bez vlivu na výsledný dojem nemožné.
Podlahy ošetřené přírodním olejem si zase plně zachovávají svůj přírodní ráz. Olejované krytiny proto získávají na oblibě. Jejich výhodou je možnost lokální opravy krytiny při poškození tak, že se rozdíl mezi nově ošetřenou částí a zbytkem původní krytiny v podstatě nerozezná. Olejovanou podlahu je však dobré pravidelně ošetřovat olejem, v méně zatěžovaných prostorách přibližně jednou za dva roky, v prostorách s vysokou frekvencí pak jednou za rok. Údržba je snadná, výrobci prodávají speciální sety, díky nimž ošetření olejem zvládnete i sami.
Výhody a nevýhody dřevěných podlah
Zaměříme-li se na nevýhody dřevěných krytin, pak bychom mezi ně měli zařadit především vyšší náchylnost na nadměrnou vlhkost a na kolísání teploty v místnosti. V zimních měsících mívají dřevěné podlahy tendenci sesychat. Jako další uveďme nevhodnost pokládky masivních dřevěných podlah na podlahové vytápění. Za nevýhodu se často uvádí ještě barevná nestálost, neboť parkety mohou pocházet z různých kmenů odlišných svým stářím či původem. Podíváme-li se však na barevnou nestálost z jiného úhlu pohledu, můžeme v ní vidět spíše výhodu v podobě naprosté originality jednotlivých lamel. Každá z lamel je tak svým způsobem jedinečná, nejen svým odstínem, ale rovněž rozvrstvením suků a letokruhů, což je na dřevu krásné. Většina výše uvedených nevýhod se však vztahuje především k podlahám masivním, u nichž může dřevo při nedodržení požadované teploty a vlhkosti v místnosti opravdu měnit svůj tvar, nejčastěji sesychat.
Na výběr dnes máme nepřeberné množství dřevěných podlah vícevrstvých, které jsou vůči těmto vlivům odolnější. Vícevrstvé podlahy jsou oproti masivním dřevěným podlahám stabilnější, odolné proti prohýbání, vyboulení i praskání.
Strukturu vícevrstvých krytin tvoří dvě nebo tři dřevěné vrstvy sklížené proti sobě křížem. U třívrstvých krytin bývá na spodní části podlahy dřevěná dýha, středovou část tvoří výztuž z masivu (borovice/smrk – záleží na výrobci) a vrchní nášlapnou vrstvu pak jedna z ušlechtilých dřevin. Z hlediska designu či estetiky je na vícevrstvé podlaze nejdůležitější právě dřevina, která tvoří nášlapnou vrstvu. Můžeme vybírat z dřevin světlých, tmavých, měkkých, tvrdých, domácích či exotických. Vždy záleží, do jakého interiéru a k jakým účelům má podlaha sloužit.
Výhodou vícevrstvých podlah je bezesporu jejich snadná pokládka, neboť většina vícevrstvých dřevěných podlah je již vybavena zámkovým mechanickým spojem, který umožňuje pokládku plovoucím způsobem, tedy bez lepení či šroubování. Při poškození krytiny je tak díky zámkovému spoji možné vyměnit pouze poničenou lamelu. Díky své konstrukci jsou vícevrstvé krytiny, splňují-li základní rozměrové a technické požadavky, vhodné pro pokládku na podlahové vytápění. Obecně platí, že šířka palubky by neměla přesáhnout 20 cm a doporučovaná tloušťka je max. 15 cm, existují však i výjimky. Vždy proto musíme přihlížet k vlastnostem konkrétního typu podlahy.
Zdroj foto: Pexels
