Vybavení bytu či domu podléhá požadavkům a potřebám těch, kteří v něm žijí. Pokud je členem domácnosti dítě, musíme obzvlášť velkou pozornost věnovat tomu, aby byl domov bezpečný. Dům či byt by měl být zařízen tak, aby rodiče veškeré své činnosti zvládali i s přítomností dítěte, aby se v něm dítě cítilo dobře, mělo si kde hrát a aby na něj doma číhalo co nejméně nástrah. Statistiky totiž hovoří jasně: většina úrazů předškolních dětí vzniká právě v „bezpečí domova“, přičemž nejrizikovějšími místy bytu jsou kuchyně, koupelna, dílna, garáž a bazén na zahradě.
Bezpečnost v domě či bytě se hodnotí podle přehlednosti a využití prostoru, použitého nábytku a celkové infrastruktury s ohledem na rozvody elektřiny, přítomnost spotřebičů atd. Na dítě do šesti let by měli rodiče vždy vidět nebo je alespoň slyšet, a mít tak kontrolu nad tím, co právě dělá. To jim umožní přehledná dispozice prostoru. Kuchyň a obývací pokoj i další místnosti, v nichž během dne tráví rodina čas, by měly být proto propojené. Jednou z možností je dnes časté spojení kuchyně s obývacím pokojem. Dalším řešením, zejména tam, kde příčku probourat nelze a do jednoho z pokojů ústí zbytečně dvoje dveře, je částečné zazdění přebytečných dveří a vytvoření „kontrolního okénka“.
Nejčastější příčinou dětských poranění bývá pád, velké nebezpečí proto představují okna. Nejrizikovější jsou okna otočná kolem středové osy. Manipulace s nimi totiž nevyžaduje vynaložení velké síly. Vhodné je proto jak na okna, tak na dveře umístit zarážky. Měly by být dostatečně vysoko a okno by po jejich instalaci nemělo bez odblokování jít otevřít víc než na šířku zhruba 10 cm.
Skleněné dveře opatříme ochrannou vrstvou (nalepenou bezpečnostní fólií) a na čiré sklo můžeme umístit nálepky s obrázky, aby dítě vidělo, že se pod nimi nachází skleněná výplň. Pokud máme kyvadlové (létací) nebo samozavírací dveře, v blízkosti dítěte je zajistíme, aby si do nich nepřivřelo prsty. Mnohé nebezpečné pády dětí může způsobit i úder létacích dveří.
Zvýšenou pozornost věnujeme zámkům a klíčům, důležité je, aby se zámek na dveřích nezasekával. Klíče nikdy nenecháváme ve dveřích – mohlo by se stát, že se dítě zamkne a nebude si umět otevřít.
Velkou pozornost v domě s dětmi věnujeme schodišti. Nesmí být strmé, má mít pevné zábradlí, protiskluzovou úpravu hran schodů a musí být dobře osvětlené. Vzdálenost mezi tyčkami v zábradlí by měla být malá, aby mezi ně dítě nemohlo prostrčit hlavu nebo jimi propadnout. Ani na bezpečné schodiště by se však malé dítě nemělo dostat bez dozoru. Zabránit mu v tom mohou vrátka, která se běžné dají koupit.
Kuchyně
Kuchyně je místem, kde tráví rodina nejvíce času. Zejména při vaření zde však na dítě číhá celá řada nebezpečí. Ve věkové kategorii do čtyř let je nejčastější příčinou vážných popálenin opaření, u dětí starších jedenácti let jde o popáleniny způsobené elektrickým proudem a výrazně v této kategorii převažují chlapci. Pozitivní je, že v porovnání s uplynulými lety registrují lékaři méně popálenin malých dětí způsobených elektrickým proudem. Rodiče totiž dnes více dbají na zabezpečení domácnosti a mnohem dostupnější jsou také nejrůznější ochranné pomůcky.Nejde-li to tedy zařídit jinak a dítě se v kuchyni vyskytuje i během přípravy jídla, pokusíme se alespoň vhodným vybavením možná rizika eliminovat.
Při vaření chráníme sporák nerezovou ohrádkou v přední části varné desky, aby na sebe dítě nesvrhlo horký hrnec. Pokud není v základní výbavě sporáku, lze ji dokoupit i samostatně. Ze stejného důvodu vaříme na zadních plotýnkách a rukojeti hrnců obracíme směrem do středu sporáku, popřípadě ke stěně.
Varné desky bývají zabezpečeny proti spuštění. Sklokeramické desky se senzorovým ovládáním mají zámek, který znemožní, aby je dítě uvedlo do provozu. U plynové desky existuje dětská pojistka proti otevření plynu. Lepší je zvolit pro děti těžší způsob, kdy musí být knoflík nejdříve vytažen (a ne zatlačen) a pak pootočen. Na plynových sporácích a varných plotnách se nachází také termopojistka, která v případě, že zhasne plamen, přeruší přívod plynu. Sporáky také bývají vybaveny ukazatelem zbytkového tepla ve varných zónách. Spodní zásuvková skříňka kuchyňské linky by neměla stát vedle sporáku, vynalézavé dítě může zásuvky použít jako schůdky a dosáhnout tak na varnou desku.
Při koupi nové trouby bychom se měli ujistit, že má mechanickou dětskou pojistku, která brání otevřít dvířka trouby během pečení. Dvířka by měla být vyrobena z třívrstvého nebo čtyřvrstvého skla, aby se dítě při vnějším dotyku nespálilo. K další bezpečnostní výbavě patří výstup horkých par v zadní části varné desky a funkce automatického vypnutí zdroje tepla.
Mikrovlnné trouby a myčky na nádobí bývají zajištěny proti náhodnému spuštění a otevření dvířek za chodu. V případě, že je dítě otevře, automaticky se vypne probíhající program.
Aby se nestalo, že si dítě otevře truhlicovou mrazničku a zavře se v mrazicím prostoru, umístíme na dvířka mechanický zámek, který nedovolí mrazničku otevřít bez předchozího odemknutí. Některé modely kombinovaných chladniček s elektronickým ovládáním mají dětské pojistky, které brání dítěti náhodně je vypnout. Pojistky chrání jak před zkažením potravin, tak před vytopením domácnosti.
Bezpečnost varných konvic zvyšuje funkce automatického vypnutí po dosažení bodu varu vody a ochrana před ohříváním prázdné konvice. Důležité je také, aby poklop konvice byl pevně přichycený a nedal se lehce odejmout. Často se totiž stává, že při vylévání vody upadne a hrozí opaření.
Nádoby s horkými tekutinami nenecháváme vychladnout na zemi. Stejně tak je nepostavíme ani na okraj pracovních nebo odkládacích ploch. Nikdy totiž nedokážeme odhadnout, jak vysoko dítě dosáhne. Při vaření v žádném případě neposazujeme dítě na pracovní desku. I když tak může vzniknout dojem, že je máme pod dohledem, stačí chvilka a dítě může spadnout nebo mu tím umožníme dosáhnout na nějaký horký či ostrý předmět.
Pro rané dětství je typické strkání prstů a předmětů do elektrických zásuvek nebo hryzání elektrických šňůr. Právě v kuchyni často bojujeme se záplavou kabelů na pracovní desce i kolem ní. Problémy dělají různá překřížení šňůr, také horko kolem sporáku a voda kolem dřezu. Nebezpečné jsou zejména visící šňůry, které lákají děti k tomu, aby si za ně zatáhly. Snadno tak může dojít k svržení spotřebiče. Šňůry kuchyňských přístrojů proto vedeme tak, aby na ně dítě nedosáhlo. Výborným řešením těchto problémů je rozšíření pracovní plochy o deseti- či dvaceticentimetrovou nerezovou rampu u stěny, pod níž jsou klubka kabelů schována. Přímo v rampě jsou pak instalovány zásuvky a rozdvojky.
V domácnosti s malými dětmi je nutné používat záslepky elektrických zásuvek, které se vytahují speciálním klíčem. Druhou možnost představují speciální dražší zásuvky s již zabudovanou dětskou pojistkou uvnitř. Po vyjmutí zástrčky se mechanismus automaticky zablokuje. Uvolní se pouze vsunutím obou vidlic najednou. Hodí se i bezpečnostní světlo, které svítí a zároveň chrání zásuvku. Pokud některá zásuvka probíjí, je nutné ji okamžitě vyřadit z provozu a nechat opravit. Totéž se týká spotřebičů, které způsobují zkrat.
Ve svítidlech, na něž dítě dosáhne, je vhodné nahradit žárovku zářivkou, zabráníme tak popálení o žhavý povrch. Důležitý je jistič s centrální pojistkou – dojde-li ke zkratu, automaticky vypne celý obvod. V dětských lampičkách se vyvarujeme použití halogenových žárovek nebo volíme takovou konstrukci, která zabrání možnosti dotyku ruky či prstů s vysoce zahřátým povrchem baňky halogenky. Krátkodobé či jen letmé dotyky způsobují závažné a bolestivé popáleniny.
Kromě opaření a popálení hrozí v kuchyni také bodné, sečné a řezné rány. Těm mohou částečně zabránit dětské pojistky proti otevření na zásuvkách s příbory a dalším kuchyňským náčiním.
V dosahu dětí – do dolních skříněk – ukládáme pouze „bezpečné“ tvary a materiály. Jde o nádobí, které dítě může najít a hrát si s ním, aniž by hrozila újma nádobí či dítěti. Pozor na hliníkové nádoby – dítě je nepoškodí, nemělo by je ale cucat. Smaltu zase hrozí otlučení, nerezu prohnutí. Sady plastových misek nebo kelímků si dítě pod dozorem může skládat, bez problémů je pak zase rychle uklidíme.
Máme-li malé dítě, vyhneme se ubrusům, které přesahují přes okraj stolu. Dítě by mohlo strhnout nejen jej, ale i vše, co na něm leží. Pokud se ubrusu odmítáme vzdát, alespoň jej ke stolu pevně přichytneme.
Nebezpečný může být i odpadkový koš. Rozhodně v něm nenecháváme vyhozené zbytky chemikálií nebo rozbité sklo. Nádoba na odpadky by měla být uzavřená a měli bychom ji denně vyprazdňovat. Prázdné lahve a konzervy nikdy neskladujeme v kuchyni na zemi.
Při zařizování nové kuchyně si všímáme, jak na prevenci proti úrazům mysleli výrobci nábytku a spotřebičů. Snažíme se také, aby vzdálenost mezi varnou deskou, dřezem a lednicí byla co nejkratší, a tudíž uhlídatelná. Právě tento prostor je totiž odborníky na dětské úrazy označován za nejrizikovější.
Pokud si nejsme bezpečností své kuchyně jisti, raději sem dítěti zabráníme přístup například dočasně instalovanými vrátky do dveří, nebo pro jeho pobyt zde použijeme přenosnou ohrádku. Nezapomínáme ani na to, že na nebezpečná místa se může dítě dostat i v chodítku.
Obývací pokoj
Prostor v obývacím pokoji by měl být viditelný z kuchyně, aby měli rodiče dohled nad pohybem dítěte a zároveň aby dítě bylo mimo prostor kuchyně. Chráníme ho tak před nejčastějšími kuchyňskými úrazy.
Z obývacího pokoje odstraníme předměty, které může dítě na sebe lehce převrátit – sošky, vázy, lehké poličky s knihami, CD stojany… Zabránit přístupu k nebezpečným, tedy ostrým a rozbitným věcem lze také zavěšením skříněk na zeď do výšky, do níž dítě nedosáhne. Pod skříňkami tak navíc vznikne prostor pro hraní či hračky. Televizor umístíme v horní části nábytku a zabudujeme jej do hlubší police. Ze všech místností také odstraníme veškeré skleněné desky ze stolů a pokud máme prosklené knihovny, zvážíme také odstranění skla ze skříněk, pokud by na ně dítě dosáhlo.
V případě, že má nábytek v obývacím pokoji ostré rohy, doporučujeme použít plastové chrániče rohů nábytku. Na zásuvky použijeme dětské pojistky.
Ve dvířkách nábytku nenecháváme malé klíčky, pro jistotu všechna dvířka zamkneme. Vyhneme se tak průzkumným akcím dítěte a případným zraněním, když najde nějaký skleněný či ostrý předmět.
Pozornost věnujeme i květinám, neboť mnohé z nich jsou jedovaté a představují tak potenciální riziko otravy. Děti se navíc mohou pořezat o ostré hrany listů.
Pokud máme v obývacím pokoji skleněné balkonové dveře, doporučujeme potáhnout je ochrannou fólií proti rozbití a zajistit bezpečnostní pojistkou proti otevření.
V případě, že se v obývacím pokoji nachází krb, opatříme jej ochrannou mříží, která dítěti zamezí v přístupu k ohni nebo dokonce v manipulaci s krbem.
Dětský pokoj
Při zařizování dětského pokoje malého dítěte bychom měli počítat s tím, že si bude hrávat v obývacím pokoji či kuchyni, dětský pokoj chápeme v raném věku spíše jako klidovou zónu na spaní.
Dětská postýlka je jediný kousek nábytku, který je určen k tomu, aby v něm dítě zůstávalo samo bez dozoru, ale právě proto je třeba být při jejím výběru obzvláště opatrný. Při nákupu postýlky dbáme na její hloubku a na mezery ohrádky. Doporučují se úzké mezery, aby dítě nemohlo z postýlky vyklouznout nebo se mezi příčky zaklínit. Žádná příčka nesmí být nalomená, naštípnutá nebo s třískami. Rohové sloupky by neměly příliš přesahovat okraje postýlky do výšky. Další nebezpečí představují ozdobné knoflíky a sloupky – dítě se o ně může zranit nebo zachytit oblečením. V případě, že je jedna stěna postýlky zasunovací, měly by být její spony pevné, aby je dítě nemohlo uvolnit a přiskřípnout si prsty.
Dáme přednost hluboké postýlce, ze které se dítě nedostane samo ven. Pokud zakoupíme ochranné matrace, šňůrky na zachycení necháme co nejkratší. (V blízkosti dítěte by neměly zůstat žádné visící předměty s delší stužkou.) Matrace by měla být od vrchní hrany ohrádky vzdálena minimálně 60 centimetrů. Musí pevně a pohodlně sedět v rámu postýlky. Do doby, než dítě začne projevovat více aktivity, umístíme do postýlky měkkou podložku, případně molitanové mantinely, aby se nemohlo uhodit. Nejpozději ve chvíli, kdy se dítě v postýlce samo postaví, je však musíme odstranit. Mohly by dítěti posloužit k úniku z postýlky. Podložky a ochranné mantinely by měly být k postýlce pevně připevněny (uvázány na minimálně šesti místech). Provázky, kterými jsou přivázány, by neměly být delší než 30 cm, aby nedošlo k zaškrcení.
Ať už si vybereme jakoukoliv postýlku, je třeba o ni pečovat, aby pro dítě zůstala bezpečná. Skládací postýlku sestavíme pečlivě podle návodu výrobce. Pravidelně dotahujeme šrouby a matice, kontrolujeme zástrčky a vodicí kolejničky (zda nedošlo k jejich poškození a nejsou na nich ostrá místa). Po stěhování postýlky se přesvědčíme, že pohybem nedošlo k uvolnění některého šroubu a že je postýlka náležitě pevná. V případě, že měníme výšku umístění matrace, zkontrolujeme, zda je pevně umístěná a nehrozí její propadnutí.
Dbáme na to, aby dítě z postýlky nedosáhlo na elektrické šňůry, lampy, stínítka a rolety. Umístíme ji v dostatečné vzdálenosti od okna a ujistíme se, že v žádnou denní dobu nestojí na přímém slunečním světle.
Nábytek v dětském pokoji umístíme tak, aby bylo minimální riziko, že ho dítě na sebe převrhne. Ze stejného důvodu by měl být dostatečně těžký. Zároveň upřednostníme nábytek se zaoblenými hranami, popřípadě na ostré hrany umístíme ochranné krytky. Nebezpečí představují pro malé děti kolečkové židle. Dítě mladší deseti let by proto mělo mít „pětikřížovou“ židli, kolečková židle je vhodná pro starší děti.
Svítidlo namontujeme pevně na strop nebo na stěnu mimo dosah dítěte. Vynecháme stojací lampu, kterou je snadné převrhnout.
Pod koberec umístíme protismykovou podložku. Starším dětem je vhodné namontovat na dveře ochranné krytky z gumy, které pomohou zabránit přivření prstů. V dětském pokoji nebudeme pěstovat květiny v květináčích umístěných volně na zemi.
Pokud nemůžeme dítěti zařídit vlastní pokoj, mělo by mít alespoň vlastní koutek, v němž může trávit volný čas.
Koupelna
Koupelna je místem, kde hrozí zejména riziko pádu, otravy různými chemikáliemi, smrtelné nebezpečí představuje elektrický proud. Pravidlo, které bychom měli mít v koupelně vždy na paměti, zní: malé děti nikdy při koupání nenecháváme nikdy ani na chvíli bez dozoru!
Řada domácích úrazů vzniká uklouznutím. Na většině hladkých podlahových krytin není rozlitá voda totiž skoro vidět. V koupelně jsme navíc v poměrně omezeném prostoru, v němž při pádu ještě hrozí náraz na nějakou tvrdou hranu. Následky takových úrazů jsou často kombinované i s opařením, když při pádu s sebou svrhneme nádobu s horkou vodou. Stejné riziko hrozí i v kuchyni. Uvedeným nehodám předejdeme, když zohledníme typ podlahy při výběru domácí obuvi. K tomu ještě zvolíme vhodnou protismykovou úpravu podlahy.
V koupelně hrozí pád ve vaně, vyplatí se proto i protiskluzový povrch dna vany. Na stěnu nad vanu můžeme namontovat držadlo, které toto nebezpečí pomůže ještě více eliminovat. Před umyvadlo můžeme položit dětský bezpečnostní stupínek.
Při výběru dětské vaničky dbáme na to, aby byla stabilní, se zaoblenými hranami a kulatými rohy. Důležité je, aby po naplnění vodou držela tvar. Mnoho vaniček je opatřeno zátkou, takže je lze použít i v klasické vaně. Odpadnou tak problémy s vyléváním.
Při koupání hrají důležitou roli hračky. Kromě toho, že děti zabaví, odvedou jejich pozornost od některých pro ně nepříliš příjemných součástí koupání. Vybíráme hračky odpovídající věku dítěte, neobsahující malé vdechnutelné součásti. Vyhneme se velkým nafukovacím hračkám, které by mohly dítě pod sebou ve vaně uvěznit.
Aby nedošlo k opaření horkou vodou z bojleru, pojistíme se proti vřelé vodě instalací termostatické baterie, která zajistí předem nastavenou teplotu vody.
Velké lákadlo představuje pro děti pračka. Měla by být proto vybavena následujícími dětskými bezpečnostními pojistkami: proti náhodnému zabouchnutí dvířek, proti náhodné změně probíhajícího programu, proti otevření pračky během probíhajícího programu. Bezpečnostní zámky na pračkách brání dítěti otevřít pračku během praní a chrání je tak před opařením a byt před vytopením.
Pračky s velkým průměrem dvířek (zhruba 30 cm), v nichž hrozí dítěti riziko udušení, když ze zvědavosti vleze do bubnu a nechtíc se tam zabouchne, mají mechanické pojistky proti náhodnému zavření dvířek. Některá dvířka praček jsou vyrobena z dvojskla, které při vnějším dotyku chrání dítě před popálením.
V případě, že v koupelně používáme elektrický ohřívač, umístíme jej mimo dosah dětí – nejlépe na stěnu.
Velmi opatrní musíme být při uchovávání veškerých čističů, léků i kosmetických přípravků. Skladujeme je na dětem nedostupných místech, v uzavřených skříňkách a v dostatečné výšce.
A ještě několik slov k toaletě. Poklop na záchodě a záchodové prkýnko vždy sklopíme a uzavřeme. Zvláště některá starší těžká prkýnka by pádem na malé ručičky nebo dokonce na hlavu mohla způsobit obrovská zranění. Pro malé dítě je voda, zvláště ta, která se točí na dně záchodové mísy, něčím velmi vzrušujícím a neuvědomuje si, že to není zrovna nejlepší místo na hraní. Pokud můžeme, nainstalujeme na záchodový poklop pojistku, aby jej dítě nemohlo otevřít.
Závěr
Uvedené základní zásady pomáhají pouze snížit rizika vyplývající z dětských činností a aktivit. Bohužel při obrovské nápaditosti dětí a variabilitě vybavení domácností se asi nikdy nedokážeme vyvarovat byť nepravděpodobných, ale přece jen existujících rizik. Ačkoliv se také některé z uvedených zásad mohou zdát až pedantské či takřka absurdní či úsměvné, lékařská praxe a zkušenosti výrobců nábytku, domácích spotřebičů i samotných spoluobčanů hovoří jasně. Žádná péče není dostatečně přehnaná a žádná opatření nejsou natolik dostatečná, aby k úrazu nebo neštěstí nemohlo dojít. Pokud se tak stane, můžeme si také celý život vyčítat, že jsme mohli události zabránit. A přitom mnohdy stačí znát základní postupy a bezpečnostní opatření. Rizika snížit určitě lze, dokladem toho je skutečnost, že v České republice máme významně vyšší procento úrazů dětí než v jiných vyspělých evropských zemích. Máme tedy co zlepšovat.
Zdroj foto: Pixabay
;%20void(0);){kind=link}
;%20void(0);){kind=link}
;%20void(0);){kind=link}