Myčky nádobí
Stále rozšířenějším pomocníkem v kuchyni se stává myčka nádobí. Ušetří nám nejen čas, ale také vodu a energii na její ohřev. Při mytí nádobí a jeho oplachování ve dřezu totiž spotřebujeme zhruba 40 litrů teplé vody, při mytí pod tekoucí vodou dokonce až 70 litrů. Myčku určenou pro 12 sad nádobí naplní čtyřčlenná rodina zhruba za den, tedy po třech jídlech. Spotřeba vody na umytí tohoto množství dosahuje podle typu myčky a použitého programu 14 až 30 litrů vody (oproti 120 až 210 litrům za tři ruční mytí). Z toho je jen část vody ohřívána na 40 až 70 °C.
Základní princip dnešních domácích myček nádobí je stejný – mytí tlakovým ostřikováním teplou vodou se saponátem, následné opláchnutí a sušení, bývá jen různě modifikován. Můžeme si vybírat z řady mycích programů, lišících se teplotou vody, intenzitou mytí nebo rozdílným tlakem čerpadla. Nejmodernější spotřebiče jsou řízeny procesorem, který pomocí čidel zjišťuje různé hodnoty (teplota, hladina vody, množství nečistot v mycím roztoku, tvrdost vody atd.) a na jejich základě pozná, jak probíhá program a řídí jeho další průběh tak, aby výsledky mytí byly co nejlepší při minimální spotřebě vody, energie a času.
Nákup myčky
Při výběru myčky nádobí musíme vzít v úvahu velikost kuchyně i počet členů domácnosti. Kapacitu myčky vyjadřuje počet souprav, které dokáže během jednoho cyklu umýt. Jídelní souprava se skládá z hlubokého, mělkého a dezertního talíře, šálku a podšálku. Pro početnější rodiny se doporučuje myčka o šířce 60 cm, do níž se vejde 12 souprav. Během jednoho mytí spotřebuje okolo 22 litrů vody a přibližně 1,5 kWh elektrického proudu. Prostor v takto velké myčce umožňuje jednoduše mýt i větší hrnce a pekáče.
Pokud máme nedostatek místa nebo domácnost tvoří jedna až dvě osoby, zvolíme myčku o šířce přibližně 45 cm. Během jednoho cyklu spotřebuje přibližně 14 litrů vody a 1 kWh elektřiny. Vejde se do ní 8 souprav nádobí. Její nevýhodou je však malý prostor na mytí hrnců. Na trhu najdeme ještě menší rozměr, tzv. stolní myčku, do níž se vejdou čtyři jídelní soupravy. Lze ji umístit například na desku kuchyňské linky (podobně jako mikrovlnnou troubu). Při mytí hrnců a pekáčů se do ní ovšem vejde minimum dalšího nádobí.
Podle způsobu zabudování rozlišujeme myčky volně stojící a vestavné. Volně stojící myčku můžeme umístit vedle kuchyňské linky či jinam do prostoru. Odejmutím horní desky ji změníme na myčku podstavnou, určenou pro zasunutí pod desku kuchyňské linky.
Vestavné myčky jsou konstrukčně přizpůsobené pro integraci do kuchyňské linky. Jejich dvířka jsou připravena na dodatečnou montáž panelu, jehož materiál je totožný s materiálem dvířek kuchyňské linky. Z takové myčky potom v lince rozeznáme jen ovládací panel. Ten bývá na hraně dvířek, kde není vidět, takže skříňka s myčkou zapadá mezi ostatní.
Při výběru myčky bychom se měli pozorně začíst do energetického štítku. Najdeme na něm písmeny označenou spotřebu vody a energie, účinnost mytí a osušení nádobí. Za myčku spadající do energetické třídy A sice zaplatíme na první pohled mnohem víc než za myčku v kategorii D, jde však o investici, která se nám za 10 až 15 let životnosti myčky mnohokrát vrátí v nižší spotřebě vody a energie. Jednotlivé typy myček se liší i různými programy, souvisejícími s úsporou vody a energie, snadností obsluhy, kvalitou i komfortem samotného mytí i zajištěním proti vytopení. Pozornost bychom měli věnovat také její hlučnosti. Za tiché se považují myčky vydávající zvuky do 50 decibelů.
Podle způsobu sušení se myčky dělí na kondenzační a ventilační. U ventilačního sušení se v myčce „topí“ a proudící vzduch odchází v zadní části myčky ven. U kondenzační se pomocí výměníku v uzavřeném prostoru myčky (bez další spotřeby energie) ohřívá vzduch, který nádobí suší. Díky tomu je sušení úspornější a hygieničtější.
Ovládání myčky a její funkce
Každá myčka nádobí je vybavená ovládacím panelem, na kterém si podle potřeby volíme požadovaný program. Kvalitnější typy mají navíc displej, znázorňující právě probíhající funkci, čas, který zbývá do ukončení programu, při případné poruše zobrazuje její druh, nebo upozorní, že chybí regenerační sůl apod.
Jednotlivé mycí programy se liší teplotou vody, intenzitou mytí nebo dokonce rozdílným tlakem čerpadla, co nejšetrnějším k nádobí. Základ tvoří program pro mytí běžně zašpiněného nádobí (myje zhruba při 60 °C). U nejvyšších tříd spotřebičů bývá nahrazen automatickým programem. Bio program myje zhruba při 50 °C a využívá enzymů obsažených v mycím prostředku. Je energeticky úsporný a vhodný také pro sklo a plastové nádobí. Rychlý program pracuje zpravidla při 40 °C a hodí se k mytí mírně zašpiněného nádobí, které nevyžaduje dlouhou dobu mytí, jeho opakem je intenzivní program pro velmi zašpiněné nádobí se zaschlými zbytky. Pracuje při teplotě mycí lázně většinou okolo 70 °C a bývá nejdelším programem. Vedle standardních mycích programů mají myčky například úsporné, intenzivní či rychlé programy, program pro předběžné opláchnutí a řadu dalších. Stejně tak existuje několik sušicích programů, u novějších modelů například tzv. turbosušení, které usuší nádobí v kratší době.
Senzorový nebo automatický program umožňují myčky vybavené elektronickými senzory, tzv. šestým smyslem, sledujícím průběh mytí. Podle naměřených výsledků pak upravují průběh mycích cyklů. Myčka tak dosahuje co nejlepších výsledků mytí při extrémně nízké spotřebě vody a elektrické energie.
Myčky bývají vybaveny také krátkým programem určeným k opláchnutí nádobí ve studené vodě, k jeho namočení. Použijeme jej, pokud přidáme nádobí do myčky, ale nechceme spouštět mycí program, protože myčka není zcela zaplněna. Nádobí se zbaví nejhorší nečistoty a namočí se, takže nedochází k dalšímu zasychání zbytků jídla. U nových modelů se mění tradiční systém poloviční náplně v automatické rozpoznávání proměnlivého množství náplně. Po naplnění myčky stačí zvolit jeden ze tří automatických programů a systém se sám zapne. Mycí proces se přitom optimalizuje v závislosti na druhu a množství znečištěného nádobí. Stejně jako jiné spotřebiče i novější typy myček jsou vybaveny časovou předvolbou, umožňující oddálit mytí, například na dobu levnějšího nočního proudu, či funkcí aqua stop, bránící vytopení.
Úložný prostor
Vnitřní prostor myčky tvoří dva výsuvné koše vybavené zvláštními nástavci a přihrádkami, které můžeme podle potřeby přesunovat či jinak upravovat (sklopit, vyjmout apod.). Součástí je také speciální košík určený na příbory, popřípadě příborová přihrádka. U některých typů myček je horní koš umístěn ve speciální drážce, umožňující nastavení výšky a tím pádem velikosti spodního prostoru, což oceníme při mytí větších kusů nádobí.
Variabilita vnitřního uspořádání myčky se u jednotlivých modelů liší. Úložný prostor v nových modelech opustil pevné členění, lze jej upravovat podle našich potřeb. Některé použité systémy využívají prostor bez předem připevněných mřížek. Vrchní koš je možné snadno přemístit do vyšší nebo nižší polohy, a to i v případě, že je naplněný. Do sklopných mřížek lze položit příbory, kávové šálky nebo poháry. Košík na příbory je možné u některých typů rozčlenit na díly, přičemž boční části můžeme upevnit na stěny spodního koše. Tím se zvětší prostor pro vložení nádobí.
Zdroj foto: Pixabay
