Plynový kotel je zavedený pojem a zdánlivě všichni spotřebitelé vědí, o jaké zařízení jde a k čemu slouží. Hned na úvod je ale potřeba vyslovit důrazné varování: Není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Bylo by proto správné doporučit: Poraďte se s odborníkem. To jistě ano. Ale ani to není jednoduché. Především je takového člověka těžké sehnat. A pak, kdo si dá tu práci a zeptá se na názor odborníků několika, zpravidla zjistí, že se jejich rady dost zásadně liší. Je proto dobré si před oslovením odborníka zjistit základní informace.
U spotřebního zboží, například při koupi ledničky, pračky nebo automobilu, si při rozhodnutí vybíráme především podle toho, jak splňují naše požadavky a v druhé (nebo někdy v první) řadě podle ceny. U plynového kotle je to ale trochu jinak. Kritérium ceny zde platí stejně jako u pračky, ledničky nebo automobilu, ale pokud se týká plnění dalších požadavků, je třeba si uvědomit, že plynový kotel je jen zdrojem tepla pro systém vytápění podobně jako motor pohonnou jednotkou pro automobil. V autě nás většinou moc nezajímá, jaký motor je pod kapotou, ale jaký má auto vnější vzhled, jak se chová v zatáčkách, jakou má spotřebu, sedačky, kolik má airbagů, zda můžete elektricky ovládat zrcátka a řada dalších detailů.
A podobně je tomu u plynového kotle. Je nutné si uvědomit, že kotel je pouze jedním prvkem ze systému vytápění – dalšími pak jsou otopná soustava a regulace. Jen dobrou provázaností všech těchto komponentů se dá dosáhnout těch vlastností, které od nich společně požadujeme – tedy hospodárného provozu a požadované tepelné pohody. Zvolený vysoký jmenovitý výkon oproti tepelným ztrátám domu negativně ovlivňuje hospodárnost celé topné soustavy a díky častým startům i množství emisí ve spalinách vypouštěných z komína a samozřejmě i životnost kotle. Naopak volbou kotle o příliš nízkém výkonu se můžete dočkat pocitu tepelné nepohody v mrazivých dnech nebo po naprogramované topné přestávce (noční útlum, zimní dovolená a podobně).
Standardní kotel je navržen pro provoz se suchými spalinami. Nejnižší dovolená teplota vstupní do kotle je omezena hodnotou 60 °C, teplota spalin bývá v rozsahu 120 až 180 °C. Při napojení na vytápěcí soustavu musí být za kotlem osazeno zařízení pro zajišťování dostatečně vysoké teploty vstupní vody (zpátečky), aby nedocházelo ke kondenzaci vlhkosti z vodní páry obsažené ve spalinách a následně k nízkoteplotní korozi teplosměnné plochy v místě zaústění vstupu vody do kotle. Průměrná účinnost kotle bývá 91 %.
Nízkoteplotní kotel je navržen pro provoz se suchými spalinami, přičemž může pracovat i s teplotami vstupní vody do kotle 35 až 40 °C. Za určitých podmínek může v kotli docházet ke kondenzaci, proto musí být teplosměnná plocha provedena z materiálu odolnějšího proti korozi. Většinou se jedná o litinové článkové kotle. Teplota spalin bývá v rozsahu 90 až 140 °C. Napojení na vytápěcí soustavu může být přímé bez směšovacích armatur s přímým řízením výkonu kotle podle vnější teploty. Průměrná účinnost kotle bývá 93 %.
Kondenzační kotel je navržen záměrně pro kondenzační provoz, to znamená, že přímo v kotli má docházet ke kondenzaci vlhkosti z vodní páry obsažené ve spalinách. Proto musí být teplosměnná plocha provedena z materiálu plně odolného proti korozi. Používá se nerezová ocel nebo hliníko-hořčíková slitina. Kondenzát z kotle musí být trvale odváděn. Využitím kondenzačního tepla se snižuje spotřeba plynu. Teplota vstupní vody do kotle není omezována určitou výší. Teplota spalin je v rozsahu 40 až 90 °C v silné závislosti na teplotě vody vstupní vody tepelné soustavy a také na okamžitém vytížení kotle. Protože teplota spalin je nízká a nestačila by pro vytvoření dostatečného tahu v komíně a tím k bezpečnému odvodu spalin, musí být v kondenzačním kotli vzduchový nebo spalinový ventilátor. Spaliny vstupující do komína jsou mokré, proto komínová konstrukce musí odolávat vlhkosti a také vnitřnímu přetlaku. Průměrná účinnost kotle bývá podle okamžitého provozního stavu 96 až 104 %.
Řešení pro ekologické vytápění
Plynový kotel pro rodinný dům je v dnešním provedení spíše přístroj vnějším vzhledem zapadající do kategorie bílého zboží. Funkčně se ale odlišuje tím, že se z hlediska bezpečnosti jedná o vyhrazené zařízení. Je do něj přiváděn jako palivo plyn (nejčastěji zemní z rozvodné sítě, méně často pak propan či propan-butan z nadzemního nebo podzemního tlakového zásobníku), elektrická energie pro zapalování plynového hořáku a případně pro pohon vestavěného oběhového čerpadla a spalinového ventilátoru.
Produktem činnosti kotle je teplo, které je prostřednictvím výměníku předáváno do topné vody a u některých typů pomocí dalšího výměníku i do teplé vody pro mytí a koupání (dříve nazývané teplou užitkovou vodou).
Plynové kotle lze rozdělit podle řady kritérií. Tím, které významně souvisí se stavební částí domu, konkrétně komínem, je kritérium rozdělení podle typu odvodu spalin. Dalším kritériem je pak stupeň vychlazení spalin podle kterého dělíme kotle na standardní, nízkoteplotní a kondenzační. Podle konstrukce mohou být kotle stacionární nebo závěsné a podle možnosti přípravy teplé vody nabízí výrobci kotlů celou škálu variant s průtočným ohřevem, s vestavěným zásobníkem nebo s externím zásobníkem teplé vody.
Odvod spalin
Vedlejším produktem spalovacího procesu plynového kotle jsou spaliny obsahující především oxid uhličitý, vodní páru, dusík ze spalovacího vzduchu, v menší míře pak nespálený oxid uhelnatý, oxidu dusíku a síry a další zbytkové produkty spalovacího procesu. Tyto spaliny jsou odváděny ze spalovací komory kotle kouřovodem do komína a dále pak nad střechu domu.
Druhou možností odvodu spalin je „vývod na fasádu“ domu. V dobách rozkvětu plynofikace našich měst a vesnic se tato alternativa stala pro řadu projektantů i montážních firem velkým hitem pro svoji jednoduchost. Pro mnohé zákazníky především na vesnicích byla pak lákavá i možnost zachovat stávající kotel na pevná paliva a používat ho na spalování starých gumovek a dalších odpadků z domu i ze zahrady. Z této napohled logické záložní alternativy se po několikerém zdražení plynu stal nejmodernější zdroj znečišťování ovzduší. Je to sice zákonem č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší výslovně zakázané a pokutovatelné, ale těžko vymahatelné. Takže jednoznačné doporučení zní: odvod spalin přednostně do komína, který je k tomu účelu určen. Další možné vhodné řešení je při umístění kotle v podkroví odvod spalin svislým kouřovodem nad střechu. Odvod do fasády volme jen ve zcela výjimečných případech, například při použití plynového kotle jako druhého zdroje kotle s občasným použitím.
Stacionární, nebo závěsný?
Vývoj moderních kotlů určených k použití v rodinných domech směřuje spíše k závěsným kotlům. Lze je umístit prakticky kamkoliv, kde je to vhodné z hlediska připojení odvodu spalin – na chodbě v podkroví v kuchyni, v koupelně… Připojení otopné soustavy je většinou libovolné.
Naproti tomu stacionární kotle se umísťují většinou do samostatné technické místnosti, kde mohou být společně například s pračkou, sušičkou nebo i malou domácí dílnou nebo posilovnou. Stacionární kotle se vyráběj dnes prakticky výhradně s litinovým tělesem a jejich předností je určitá robustnost a delší životnost. Otázkou však zůstává, zda je delší životnost při dnešní rychlosti morálního zastarávání technického zařízení výhodou.
Volba výkonu kotle
Bez solidního výpočtu tepelných ztrát vytápěného domu se při volbě výkonu kotle vždy tak říkajíc střílí od boku. A v převážně většině případů se volí kotle větší se zbytečně velkou výkonovou rezervou. Kotel s výkonem pokrývajícím pohodlně tepelné ztráty domu při venkovní teplotě -30°C pak bude při průměrných venkovních teplotách pohybujících se u nás v topném období kolem +4°C v provozu jen občas. A jeho celková (roční) účinnost kotle bude nízká.
Dalšími důležitými parametry kromě jmenovitého výkonu je i výkon minimální a způsob regulace výkonu kotle. Minimální výkon bývá u běžných kotlů 20-40 % výkonu jmenovitého a je samozřejmě výhodné aby tento výkon byl co nejnižší. Regulace výkonu je u nejlepších provedení plynulá modulační, u levnějších typů pak stupňovitá.
Jak vybrat plynový kotel?
Při výběru plynového kotle je vhodné postupovat ve dvou krocích. Tím prvním krokem by mělo být získání všeobecného přehledu o jednotlivých značkách kotlů. Lze jej získat návštěvou některého ze specializovaných veletrhů (každoročně například Aqua-Therm Praha v listopadu, SHK Brno v dubnu nebo Infotherma Frýdlant nad Ostravicí v lednu). Pro příznivce internetu je asi nejvhodnější projít internetové stránky výrobců a prodejců plynových kotlů. Jak je ale projít efektivně? Pokud použijete například internetový vyhledávač, nabídne vám po zadání hesla „plynový kotel“ několik tisícovek česky psaných internetových stránek. Proto jsme pro Vás připravili tento článek, abychom Vám výběr kotle pokud možno usnadnili.
Zdroj foto: Pixabay
