Není tomu tak dávno, kdy se výraz „plovoucí podlaha“ velmi často nesprávně používal v podstatě jako synonymum k laminátovým krytinám. Plovoucí podlaha však více než samotný materiál, který může být různý, kromě laminátu jsou běžné „plovoucí“ konstrukce ze dřeva, vinylu i linolea, vyjadřuje způsob instalace k podkladu. A základní podstata je opravdu jednoduchá, u pokládky plovoucím způsobem podlahová krytina není připevněna k podkladu (podlaze ani stěnám), tedy přilepena celoplošně či přišroubována k podkladovému roštu nebo na polštáře, ale tzv. „plave“ na podlaze. Takovéto konstrukce jsou nejčastěji vybaveny dnes již běžně rozšířeným mechanickým zámkovým spojem, o kterém se intenzivněji začalo „mluvit“ právě s příchodem podlah laminátových. U dřevěných podlah se v některých případech ještě může jednat také o spíše dříve používaný systém pero a drážka.
A který způsob pokládky je lepší?
Oba mají svá pro a proti, proto nelze jednoznačně říci, který je „lepší“. Záleží na konkrétních interiérových podmínkách (zvuková izolace podkladu i stěn, výskyt zvýšené vlhkosti v místnosti), konstrukci a materiálu podlahové krytiny. U řady podlah je způsob pokládky určen ze své podstaty, ideálním příkladem je k podkladu lepená dlažba. Některé konstrukce se zámkovým spojem, primárně uzpůsobené pro plovoucí způsob pokládky, se však bez problému dají přilepit k podkladu také celoplošně. „Například u 3vrstvých dřevěných podlah, kde lze volit způsob pokládky, je dnes stále častěji voleno celoplošné přilepení. Dřevěná podlaha pak působí pevnějším dojmem při chůzi, získává další benefit exkluzivity,“ dodává Milan Mrkáček ze společnosti Kratochvíl parket profi.
Více k plovoucímu způsobu pokládky …
Zůstaneme-li u plovoucího způsobu pokládky, který se týká především podlah laminátových, dřevěných a vinylových, pak mezi významné přednosti patří snadná a rychlá pokládka. Podlahové dílce vybavené zámkovým spojem se do sebe jednoduše zacvakávají. Dojde-li k poškození krytiny v průběhu užívání, lze ji rozebrat a vyměnit pouze poničený díl či část podlahy. Většina materiálů (až na výjimky, například některé typy dřevin) umožňuje kombinaci s podlahovým topným systémem, pokud se topení poškodí, plovoucí pokládka k němu usnadní přístup – rozebere se a znovu sestaví. Při pokládce nedochází k narušení podkladu, proto rozhodnete-li se pro výměnu podlahy, podklad netřeba renovovat. Je-li třeba podlahovou krytinu navýšit, například do úrovně krytiny ve vedlejší místnosti, častokrát si lze vystačit s podložkami z hobry (až do tloušťky 8 mm), což je výrazně levnější a rychlejší řešení než při „zvedání“ krytiny pomocí podlahové stěrky.
Určité potíže mohou vzniknout při nedodržení zásad správné pokládky a vynechání protihlukové podložky, která zabraňuje riziku vzniku kročejového hluku. Neméně důležitá je parotěsná fólie, která brání průniku zbytkové vlhkosti z podkladu do krytiny. Při plovoucím způsobu pokládky ve vlhkých prostorách (nejčastěji koupelnách) je důležité dokonale utěsnit prostor u stěn, kudy může pod krytinu stékat srážející se pára a vznikat plíseň. „Tím, že podlaha „plave“, může na někoho pocitově působit méně pevně. Ale to je opravdu pouze pocitová záležitost, kterou ne každý vnímá,“ podotýká Milan Mrkáček z KPP. Plovoucím způsobem lze v ploše bez přerušení dilatační spárou obvykle položit menší plochu než v případě celoplošného lepení (u většiny typů a značek krytin). Možnost plovoucí pokládky v kuse bývá obvykle limitována plochou kolem 100 m2. „Výrobce vícevrstvých dřevěných podlah značky Kährs například u svých podlah umožňuje plovoucí pokládku v kuse až v rozsahu 1.250 m2,“ doplňuje Milan Mrkáček.
Více k pevnému spojení (nejčastěji lepením) k podkladu …
Oproti tomu pokládka napevno (máme-li na mysli celoplošné lepení, ale platí to i v případě šroubování či přibíjení podlahy) je zejména časově, ale i finančně náročnější. V rozpočtu se výrazně promítá cena lepidla, jehož nanášení pokládku časově znevýhodňuje. Kladeny jsou i vyšší nároky na kvalitu podkladového materiálu. Tím, že se mezi krytinu a podklad umisťuje pouze lepidlo (podložky, které by drobné nerovnosti vstřebaly, zde odpadají), vznikají vyšší nároky na čistotu podkladu. Při poškození podlahového topení dochází ke zničení podlahové krytiny. Je-li po letech zapotřebí výměna přilepené podlahy, musí se nově upravit i podklad. Doplňme také, že některé podklady nemusejí být pro přilepení například dřevěné podlahy vhodné, a to z důvodu nedostatečné pevnosti. Dřevěná podlaha, která „pracuje“, by se pak z takovéhoto podkladu (např. anhydritového) mohla klidně i odtrhnout.
Pokládka celoplošným lepením je naopak upřednostňována v již zmiňovaných prostorách se zvýšeným výskytem vlhkosti. Přilepení k podkladu zabraňuje riziku vzniku plísní pod krytinou. Některé typy krytin mají při pokládce napevno menší tendenci k roztažnosti. Z hlediska spojení krytiny s podkladem odpadá problém s kročejovým hlukem, zde netřeba řešit protihlukovou podložku, která sice při plovoucí pokládce kročejový hluk výrazně utlumuje, avšak nezabrání mu zcela, plošné přilepení ano. Při celoplošném přilepení tedy dochází k výraznému snížení kročejové hlučnosti krytiny v místnosti, kde je položena. „Může se však stát, že se klapot při chůzi či hluk od padajících předmětů bude při nesprávném odhlučnění přenášet dále do konstrukce stavby. Proto je velmi důležitá kvalitní zvuková izolace podlah/stropů i okolních stěn v objektu. Je-li toto splněno, pak lze bezesporu konstatovat, že pevně přilepená krytina je méně hlučná než při instalaci plovoucím způsobem,“ vysvětluje Milan Mrkáček. Doplňme ještě, je-li vhodně zvolena kročejová podložka (taková, která se časem nesešlape), pak z pohledu hluku přenášeného do okolních místností u nekvalitně odizolovaných objektů může být vhodnější právě plovoucí způsob pokládky. Případně na trhu existují speciální zvukově izolační podložky určené pro celoplošně lepené dřevěné podlahy (dvou a třívrstvé). Ty se pomocí (silanového) lepidla přilepují k podkladu a následně se na ně lepí (opět silanovým lepidlem) samotná krytina.
Pokládka lepením je upřednostňována při pokládce na podlahové topení, neboť vytváří lepší podmínky pro přenos tepla přes krytinu do místnosti. U plovoucí varianty, která pokládku na podlahové topení rozhodně nevylučuje, dokonalý přenos „narušují“ podložky a vzduchové „kapsy“. Přilepená podlaha je pocitově pevnější při chůzi. Dále například při pokládce krytiny na schody (u schodnic) je lepení podmínkou.
TRIO společných zásad: suchý, rovný, nečistot zbavený podklad!
Před pokládkou lepením i plovoucím způsobem musí být podklad důkladně očištěn, staré krytiny mimo jiné i z hygienických důvodů odstraněny. Zvláště před lepením je nutné, aby byl podklad zbaven zbytků starých krytin, a to včetně filců po stržení koberců či PVC, lepidel a jiných nečistot (např. zbytků barev, penetrací apod.). Lepidlo by jinak nemuselo správně přilnout k podkladu. Hodnota nutné rovinnosti pro pokládku je stanovena výrobcem krytiny. Protihlukové podložky, používané u plovoucího způsobu pokládky, by neměly sloužit k vyrovnávání podkladu, přestože v některých případech pomáhají skrýt drobné nerovnosti. Podklad musí být u obou typů instalace správně vysušený tak, aby hodnoty zbytkové vlhkosti splňovaly kritéria, která uvádí výrobce v technických listech ke krytině. Obecně lze říci, že vinylová krytina zvládne vyšší zbytkovou vlhkost než třeba dřevěná podlaha.
Pokládka dle typu krytiny
Přestože laminátové podlahy, vybavené zámkovým spojem, se většinou pokládají plovoucím způsobem, někteří výrobci umožňují i lepení k podkladu. Upozorňujeme však, že ne všechny laminátové konstrukce lze lepit!
U dřevěných podlah velmi záleží na typu konstrukce, zatímco třívrstvé dílce vybavené zámkovým spojem nebo systémem pero a drážka lze pokládat plovoucím způsobem i lepit k podkladu, dvouvrstvé lamely se vždy lepí celoplošně, podobně jako parkety a parketové vlysy. Masivní podlahy se pokládají na podlahové latě, ke kterým se šroubují či přibíjejí na pevno.
U přírodního linolea, ekologických elastických i tvrzených vinylových podlah se můžete potkat s oběma variantami, tedy konstrukcemi s i bez zámkového spoje.
Měkčený vinyl v rolích (tradiční PVC) se lepí k podkladu celoplošně, výjimkou mohou být prostory obvykle do 20 m2, kde je možná pokládka bez lepení.
Zdroj foto: Pixabay
