Dnes Vám přinášíme první díl seriálu věnovaného vybavení kuchyní. Postupně zde najdete snad všechny kuchyňské spotřebiče. První díl Vás čeká dnes a další budou následovat vždy každý týden v pondělí.
Varné centrum jako srdce každé kuchyně
Před vlastním výběrem tepelných zařízení, který můžeme označovat za srdce každé kuchyně, si budeme muset dobře rozmyslet, jaké máme nároky, se kterým zdrojem budeme spokojeni a v neposlední řadě se zamyslíme i nad svými finančními možnostmi. Nezapomeneme ani na méně oblíbené činnosti v kuchyni, a tím je čištění spotřebičů. Proto musíme vzít v úvahu i náročnost jejich údržby. V současné době je mnoho variant, které můžeme ve své kuchyni uskutečnit. Proto je dobré nejdříve se seznámit s tím, co nám nabízí trh. Můžeme vybírat mezi samostatně stojícím sporákem či sporákem vestavěným, který se skládá z varné desky a trouby, mezi troubou zabudovanou do skříňky nebo pod linku. Troubu můžeme doplnit samostatnou varnou deskou. Při rozhodování se také zamyslíme, jakým způsobem vaříme a také pro kolik osob vaříme. Někomu bude spíše vyhovovat zabudovaná malá trouba a samostatná varná deska, někdo dá přednost velkému sporáku.
Nyní se zaměříme na samostatné varné spotřebiče. Jak už jsme předeslali, mezi ně patří trouby a varné desky.
VARNÉ DESKY
Varné desky patří mezi nejpoužívanější části varného centra. Zde již bude záležet na nás, na jaký zdroj energie jsme zvyklí. V základě varné desky můžeme rozdělit na plynové a elektrické. Kdo doposud vařil na plynu, zajisté si vybere klasické čtyřhořákové provedení, které může být doplněno i pátým hořákem, který slouží pro pánev wok či pro pekáč. Kdo je zvyklý na elektřinu, nebude asi volit klasické elektrické plotýnky (ty můžeme vidět především u těch nejlevnějších sporáků), ale vybere si sklokeramickou desku. Ti, kteří nemusí na varných spotřebičích šetřit, si vyberou indukční ohřev. Jinou variantou mohou být halogenové plotýnky.
Kdo má opravdu malinkou kuchyň a bude muset počítat každý centimetr, jistě ocení plotýnku pro dva hrnce. Tyto plotýnky nám výrobce nabízí jak v plynovém, tak i elektrickém provedení.
Základní provedení desky může být smaltované nebo nerezové. Nevýhodou smaltované desky je velká náročnost na jejich údržbu vzhledem k nesnadnému čištění členitého povrchu. Její výhodou je, že tato deska patří k těm nejlevnějším. Nerezové desky vypadají velice elegantně, ale nastává zde stejný problém jako u desek smaltovaných, a tím je poměrně nesnadná údržba. Naopak k snadno udržovaným patří deska sklokeramická vzhledem ke svým hladkým rovným plochám, ale i u této desky musíme dávat pozor na určité věci. Je sice odolná proti teplotním šokům, ale zdaleka není nerozbitná. Také si musíme uvědomit, že tento materiál je velmi citlivý na poškrábání ostrými či tvrdými předměty. Také pád těžkého předmětu tato deska nevydrží. K čištění sklokeramických desek budeme používat speciální přípravky, které budeme nanášet hadříkem nebo papírovou utěrkou a poté ještě suchou utěrkou přeleštíme. Zcela jistě se vyvarujeme použití čisticích písků.
Mezi nejméně praktické a nejlevnější patří elektrické varné desky. Někteří z vás se již zajisté setkali s elektrickými spirálami (kterými byly většinou vybaveny vařiče, o to méně varné desky) nebo s elektrickými litinovými plotýnkami, kde elektrická spirála je kryta tenkou kovovou destičkou. Mezi jejich nevýhody patří, že nažhavení plotýnek trvá poměrně dlouho a tudíž dochází k velkým tepelným ztrátám při odstavení nádob, kdy již těžko využijeme zbytkové teplo. U tohoto typu plotýnek je převod tepla závislý na styku mezi plotnou a dnem nádobí. Z tohoto důvodu musí být dno kastrolů a hrnců rovné, ne však hladké.
Mezi tradiční možnosti patří plynové varné desky. Z bezpečnostního hlediska jsou vhodné ty varné desky, které mají elektrické zapalování a pojistku hořáků. Výhodou elektrického zapalování je, že již nepotřebujeme elektrický zapalovač ani zápalky. U výrobků se můžeme setkat se dvěma způsoby zapalování. V jednom případě se plyn při otočení knoflíku automaticky zapaluje, v jiném případě jiskra přeskočí na všech hořácích, ale zapálí se pouze ten, kde je plyn napuštěn. Již se také nemusíme obávat úniku plynu (při náhodném sfouknutí plamene, překypění mléka atd.), protože existuje pojistka, která vypne přívod plynu. Výhodou plynových varných desek je prakticky žádná tepelná setrvačnost při regulaci plamene, kdy můžeme okamžitě reagovat na stav pokrmu. Součástí plynové varné desky jsou mřížky, které svým tvarem umožňují položit nad hořák nejmenší nádoby, aniž bychom museli použít další mřížky přídavné. Vhodné je i provedení mřížek, které zajišťují potřebnou stabilitu nádobí a rovnoměrné působení plamene, takže se pokrm nepřipaluje v místě působení plamene. Existují i tzv. polyvalentní plynové desky, jejichž výhodou je, že je lze spojit s prakticky všemi variantami trub elektrického typu a ovládacích panelů té samé značky.
V obchodní síti se můžeme setkat s plynovými deskami zapuštěnými do kuchyňské linky tak, že nepřesahují hranu desky této kuchyňské linky. Jsou opatřeny skleněným příklopem, který můžeme sklopit (když nevaříme) a potom nám toto řešení připomíná vestavnou sklokeramickou desku.
Protože člověk je tvor náročný, můžeme se setkat i s kombinovanými varnými deskami. Tento spotřebič má tedy potom plotýnky plynové i elektrické.
Jiné konstrukční řešení varné desky nám přináší deska sklokeramická. Sklokeramická deska může být elektrická, ale v současné době i plynová. Plynová sklokeramická deska vypadá tak, že na skleněné desce jsou umístěny samostatné hořáky s mřížkami. Vzhledem k jejich odnímatelnosti se tato deska krásně udržuje a čistí.
Pokud si zvolíme sklokeramickou desku elektrickou, máme několik možností. Mezi levnější varianty patří modely s ovládáním klasickými otočnými knoflíky. Komu vadí nesnadné čištění v okolí knoflíků, zvolí si typy s dotykovým senzorovým ovládáním. Další výhodou bude indikátor zbytkového tepla. Světélko nám ukazuje, kdy teplota stoupne nad 50 °C a zhasne, kdy je pod touto teplotou. Jde o jednoduchý způsob jak poznat, kdy se můžeme ještě o plotýnku popálit a kdy se již můžeme bezpečně varné desky dotýkat. Jistě také oceníme automatické vypínání při delší nečinnosti.
Ve vyšších cenových sférách se můžeme setkat i s dalšími vymoženostmi. Pro neustálé sledování teploty v hrncích nám slouží infračervený senzor, který zároveň zajišťuje, aby výkon plotýnky korespondoval s požadovanou teplotou. Díky infračervenému senzoru již nebudeme mít problémy s přetékající polévkou či vodou z hrnce při vaření těstovin.
Můžeme se rozloučit se starostmi, které nám nastanou při připálení pokrmů připravovaných na pánvi, jestliže naše sklokeramická deska bude vybavena pečicím senzorem. Můžeme si vybrat ze tří výkonových rozmezí. Jsou to minimální, střední a maximální výkony. Minimální výkon nám usnadní pomalé smažení, střední výkon ohlídá pečení masa a maximum využijeme při nedělním či svátečním smažení řízků.
Jestliže máme doma malé děti, nezapomene na jejich bezpečnost a využije dětskou pojistku nebo twist ovládání. Jeho výhodou je, že knoflíky můžeme demontovat a před našimi malými zvědavci je schovat.
Při vaření se senzorem potřebujeme speciální nádobí, které někteří výrobci přidávají zdarma při koupit takovéto sklokeramické desky.
Kdo si doposud nevybral žádnou zmiňovanou desku, může ještě vybírat mezi deskami indukčními a halogenovými. Indukční varná deska nebo také studené vaření pracuje na principu elektromagnetických cívek, které soustředí střídavé magnetické pole do dna kovového (obecně jakéhokoliv feromagnetického) nádobí. V kovovém nádobí dochází vlivem magnetické indukce k ohřevu. Je zde využito maximum energie, prakticky tak nedochází ke ztrátám přenosu energie. Pokud hrnec z varného místa odstraníme, k indukčnímu ohřevu nedochází a varné pole „se vypne“. Pro rychlé uvedení vody do varu můžeme využít funkci booster. Nevýhodou těchto indukčních varných desek by pro někoho mohla být vyšší pořizovací cena a nutnost použití feromagnetického nádobí.
Halogenové desky nebo také desky s halogenovými trubicemi se ohřívají nejrychleji. Pod sklokeramickou deskou je umístěna spirála, která je naplněná halogenovými plyny. Nejčastěji se vyrábějí kombinace halogenové a elektrické spirály, protože samotné halogenové trubice mají poměrně nízkou životnost. Při kombinaci halogenové a elektrické spirály se obě najednou zapnou, halogenová začne vydávat teplo okamžitě. Zahřeje-li se na požadovanou teplotu i elektrická spirála, halogenová se automaticky vypíná. Díky této kombinaci halogenová spirála vydrží mnohem déle.
V současné době v obchodní síti seženeme desky, které mají šířky 30, 60 a 90 cm.
Jestliže stále váháme, jakou varnou desku si máme pořídit, koupíme si varnou desku širší než 90 cm. Proč? Protože nás možná osloví tzv. combisety, domino desky neboli domina. Tak můžeme naše varné centrum libovolně zkombinovat. Vedle různých druhů varných desek sem můžeme umístit elektrickou fritézu, lávový gril či parní hrnec.
TROUBY
Mezi další samostatné varné spotřebiče patří trouby. Opět si budeme muset rozmyslet, jakou troubu nejvíce využijeme – jak často pečeme, pro kolik osob, nebo zda nám bude stačit pouze trouba mikrovlnná, které je věnována samostatná kapitola. Vestavné trouby můžeme začlenit do linky různým způsobem. Výhodou je, že si troubu umístíme na takové místo a do takové výšky, která nám bude vyhovovat. Nevýhodou vestavných trub může být pro někoho vyšší pořizovací cena. V základě můžeme trouby rozdělit na plynové a elektrické. Plynovou troubu si již pořídí málokdo, protože plynová trouba peče zespoda, právě proto dosáhnout šťavnatých a křupavých pokrmů není až tak jednoduché. Nevýhodou je omezená možnost regulace teploty. Plynovou troubu musíme většinou předehřát, proto se hodí na pečení několika dávek po sobě.
Základem elektrické trouby jsou dvě topná tělesa, která jsou schována pod vnitřním pláštěm trouby. Horní těleso slouží k hornímu ohřevu, spodní těleso k dolnímu ohřevu. Elektrické trouby můžeme rozdělit do několika kategorií. Jsou to trouby horkovzdušné, parní, jiné skýtají pouze funkci horký vzduch. Levnější elektrické trouby mají ve své výbavě většinou pouze horní a dolní ohřev, některé i gril. S cenou samozřejmě roste i počet funkcí u jednotlivých trub. Již zmíněných grilů může být několik typů. Grilovací jehlu můžeme nahradit turbogrilem či infragrilem, které využijeme při pečení objemných celků masa, jako jsou kachny, kuřata, husy. Kdo je milovníkem steaků, rád uvítá maloplošné či velkoplošné grily. Vyspělejší typy trub mohou mít ve své výbavě časovou předvolbu a elektronický displej. U typů trub s elektronickou automatikou si můžeme přednastavit recepty u těch druhů mas, které máme v oblibě. Pak už záleží na nás, zda navolíme pokyny pro celé kuře, kousky kuřete apod. Kdo nerad manipuluje s horkými plechy, jistě uvítá zařízení, které umožní vysunutí celého plechu ven z trouby, aniž bychom museli brát plech do rukou. Těmto zařízením říkáme výsuvné pečicí vozíky nebo teleskopické výjezdy. Existují i trouby s funkcí rozmrazování a jsou vhodné třeba pro ty uživatele, kteří nemají mikrovlnnou troubu. Povolí zde i hluboce zamražené potraviny. Bezpečnostní výhodou některých trub je i trojnásobné či čtyřnásobné sklo dvířek, které ochrání uživatele před popálením.
V kuchyni se stále častěji setkáváme s troubou horkovzdušnou. Tato trouba pracuje na principu nasávání vzduchu z vnitřního prostoru přes ventilátor do prostoru zadního. Zde se vzduch ohřívá a je po zadní stěně vypouštěn zpět do daného prostoru. Horkovzdušné trouby nám šetří energii, protože pracují s teplotou o 20 °C nižší než trouby klasické. Vzhledem k tomu, že vzduch v horkovzdušné troubě je veden rovnoměrně, můžeme v ní péci ve třech vrstvách najednou. Přitom potraviny nemusí být stejného druhu, neboť při pečení do sebe vzájemně nenasají vůně. To však může nastat, když troubu vypneme a tím přerušíme cirkulaci vzduchu. Je tedy důležité ihned po dokončení pečení pokrmy vyndat. Někteří výrobci nám mohou nabídnout troubu, která bude mít funkci horký vzduch. Nejde však o klasickou horkovzdušnou troubu, jak by se mohl někdo domnívat, ale princip spočívá v tom, že v troubě je umístěn ventilátor, který vzduch nenasává, ale jen ho rozhání.
Ti, kteří musí dodržovat přísná dietní omezení i všichni, kteří si zakládají na zdravém životním stylu, jistě ocení parní troubu. Pokrmy můžeme připravovat bez tuku, bez vody i bez soli, takže pokrmy nepřicházejí o cenné vitamíny a neztrácejí svoji přirozenou barvu. Tato trouba má v sobě nádobu, která je naplněna vodou. Při zahřátí se voda přemění v páru, která je vháněna do pečící části. Trouba je doplněna i bezpečnostním ventilem, který při otevření dvířek zabrání prudkému vypuštění páry a následnému opaření. Parní trouba nemusí jídlo jen dusit, existuje již parní trouba, která nám umožní kombinaci vaření v páře s klasickým pečením. Nevýhodou parní trouby je její vysoká pořizovací cena.
Příjemným doplněním všech trub je osvětlení trouby. Během pečení tak můžeme sledovat fázi pokrmu a většinou nemusíme tak často otevírat dvířka, čímž zbytečně nesnižujeme teplotu uvnitř. Zároveň šetříme energií.
Nejenom při výběru trouby si budeme všímat energetického štítku. Mohlo by s nám stát, že peníze ušetřené za spotřebič se nám prodraží na energiích. Proto si vybereme spotřebiče skupiny A, které nám zaručují nejnižší spotřebu elektrické energie, ale využijí i zbytkové teplo. Z hlediska údržby je vhodný pachový a tukový filtr. Moderní trouby jsou již vyrobeny z materiálů, které se snadno udržují a dokonce si samy redukují znečištění na minimum. Dražší typy trub nabízejí samočištění pyrolytickým způsobem. U tohoto samočisticího procesu se rozstříknutý tuk a další zbytky v pečicím prostoru spálí při velmi vysokých teplotách. Trvání čisticího procesu je závislé na stupni znečištění a u špičkových modelů se řídí automaticky. Navíc trouba sama upomene uživatele, kdy je pyrolitické čištění nutné. Po ukončení pyrolýzy je potřeba setřít z pečicího prostoru jen trochu popela. Při procesu čištění jsou zablokována dvířka trouby a teplota vnější strany dvířek nepřesahuje 70 °C, takže celý proces je z uživatelského hlediska naprosto bezpečný.
K celkové příjemné údržbě pečicí trouby přispívá i speciální povrchová úprava špatně přístupných ploch, jako jsou pečicí plechy, tukové pánve, rošt a postranní mřížky. Povrch s nepřilnavou vrstvou (například známou pod obchodními názvy Pyroluxe, PerfectClean apod.) má jedinečné vlastnosti, díky nimž se mastnota téměř neusazuje, a pokud se povrch ušpiní, po pyrolýze se snadno otírá.
Pachy a mastné výpary vycházející při pečení, rožnění a grilování se snaží eliminovat katalyzátor (například systém AirClean), kterým může být trouba dovybavena. Váže na sebe výpary, aby se nerozptylovaly po kuchyni. Výrazně se tak snižuje možnost vytváření mastného povlaku na nábytku, tapetách a záclonech.
Pro údržbu znečištěné trouby jsou určeny speciální přípravky, napomáhající čištění a odmaštění trouby.
Při nákupu nové trouby musíme počítat s tím, že naše staré pečící plechy nebudeme moci již použít. Moderní pečící plechy mají totiž jiné rozměry a speciální plechy mají prolisované otvory na okrajích, které usnadňují obtékání vzduchu.
SPORÁKY
Spotřebič s varnou deskou a troubou v jednom nazýváme sporák. Pro sporáky je typické, že ovládací tlačítka jsou umístěna na ovládacím panelu trouby.
Dle umístění můžeme sporáky rozdělit na klasické a vestavné. Klasické sporáky mají pod varnou deskou umístěnu troubu. Novější typy mají sklápěcí kryt. Mohou být plynové a elektrické, moderní variantou jsou kombinované sporáky na dva zdroje energie – plyn a elektřinu. Elektrické sporáky musejí mít kromě hlavního jističe ještě jistič třicetiampérový a kabel pro velké zatížení. Plynové sporáky mohou být k přívodu plynu připevněny napevno nebo pružnou hadicí, která se dá uzavřít a odpojit. Klasické sporáky většinou moc dobře nezapadají do kuchyňské linky. Při postavení sporáku vedle linky vzniká mezera, která se velmi špatně čistí. Jejich výhodou však je jednoduchá instalace a výměna starého spotřebiče za nový.
Vestavné sporáky naopak výborně zapadají do interiéru kuchyně a tak ho i dotváří. Důležitým aspektem jsou nastavitelné nožičky sporáku, s jejichž pomocí se dá nastavit výška sporáku na úroveň okolních skříněk. Nevýhodou vestavěných spotřebičů je, že jim musíme přizpůsobit kuchyňskou linku.
Klasické sporáky mohou být také na pevná paliva, která prožívají svou renesanci díky zvýšeným cenám elektřiny a plynu. S takovými sporáky se setkáváme zejména na venkově a v horách, kde není problém zajistit dodávky uhlí nebo palivového dříví. Venkovská nebo historická obydlí také zkrášlí buď původní starý kachlový sporák nebo moderní konstrukce v historickém hávu. Takové sporáky jsou vždy krásným a hodnotným doplňkem kuchyňského zařízení. Vyrábějí se v různých barvách a provedeních. Mohou se používat přímo k vytápění místnosti nebo je lze propojit s bojlerem. V takové kombinaci poslouží pro ohřev vody centrálního vytápění. Problémem u nich však může být špatná regulovatelnost teploty a starosti s odvozem popela.
Nezbývá nic jiného, než popřát zájemcům o zařizování kuchyně hodně příjemných chvil při výběru odpovídajícího varného pomocníka
Zdroj foto: Pexels
